.
Zajímavé akce:

25.1. Přednáška Posvátná a obřadní místa pohanů, Praha
7. - 9.2. Pohanský ples Ohnivá Brigit, Lučany nad Nisou


P.S.: V současné době publikuji také na webech PFIcz a Vody Života (stránky o zdraví, osobním rozvoji a spiritualitě).

.............................................................................................................................................................................

Mabon 2011: světlo, tma a oheň

26. září 2011 v 4:48 | Květa "Liliana" |  Z DENÍKU POUTNICE
Podzime, podzime,
přicházíš po špičkách,
a přece tě slyším
výt s vlky u mých vrat...


První podzimní sobotu vyrážím s maminkou na procházku do lesů nasát atmosféru Mabonu. Mé kroky povedou známými místy, které jsem si zamilovala.
Tím prvním je zámek Kozel u Šťáhlav. Za svůj název vděčí podle pověsti starému pohanskému zvyku Slovanů. Právě v těchto místech naši prapředkové obětovali v době rovnodennosti na usmíření bohů a v naději na dobrou úrodu kozla. Kozelské polesí bylo osídleno už před příchodem Slovanů, což dokazují nedaleké mohyly z doby bronzové a železné, ale o nich zase jindy. První podzimní cesta patří království přírody.


Na hnědavé hladině rybníčka plují první spadané listy - pozdravy od přátel stromů.



Cesty jsou stále zelené a svěží, nádherně vonící a protkané paprsky slunce.


Krása okolní přírody zalité sluncem symbolicky kontrastuje s bolestí uvnitř, která mě provází jako věrný stín, ozvěna temné noci duše. Toto napětí (mezi světlem a tmou) dodává celé cestě zvláštní intenzitu. Jako by ta tmavá část roku klepala na dveře a dožadovala se pozornosti. Snad i proto vzdáváme průchod několika zarostlými pěšinami a schováváme si jejich průzkum na zimu.
Zakrátko nás zdraví další rybník skrytý v lese - starý známý. Na pasece pod svahem je ohniště, které jsme jednou s covenem zabraly pro oslavy Lughnasadu.




Les nás tu a tam obdaruje hříbky, zřejmě posledními v sezóně. Pokaždé, když se vydávám houbařit, pozdravím les a jeho bytosti a požádám je o dary. Ještě nikdy jsem neodešla s prázdnou.
Cílem naší procházky je přírodní rezervace Zvoníčkovna. Uvědomuji si, že nepotřebuji žádné cedule, abych poznala, že jsem na místě. Je to totiž jako vstup do jiného světa. Ze smrkové monokultury vkročíte naráz pod baldachýn rozložitých buků, habrů a dubů, přivítá vás zelený koberec barvínku všude kolem.




Tohle kouzelné místo s několika prameny a prosluněnou loukou je skutečným balzámem na duši, což pociťuji téměř okamžitě.




Procházím pod zelenými korunami buků a podvědomě ztišuji hlas, jako kdybych vstoupila do posvátného háje.



Hry světla s stínu:



Přemýšlím, jak se tu asi žilo obyvatelům středověké vesnice Javor, která byla v těchto místech založena ve 2. polovině 13. století.


Přestože byl její konec podle archeologických nálezů násilný, z okolí dýchá klid a mír. Mají to snad na svědomí léčivé síly zdejších stromů?

Stromy mají nejen duši, ale i oči:


Míjíme také zbytky valů bývalého tvrziště Zámeček.




Pohled na kopec, na kterém kdysi tvrz stávala:



Zpáteční cesta nás přivede do lesů pod zříceninou hradu Lopata. Podél dříve zlatonosného potoka míříme k domovu.

Na březích Kornatického potoka potkáváme zralé bezinky, hlohyně a dokonce i chmel




Den ještě zdaleka nekončí. V duchu příprav na dlouhé a chladné večery jsem se vrhla do tvoření nového zahradního ohniště, což mi připomnělo stavbu kamenného kruhu, na kterou se už nějakou dobu chystám.


Únava a nevolnost si vyžádaly odložit plánované večerní opékání i malý rituál na druhý den (to se nakonec ukázalo jako dobrý nápad).
V noci jsem si opět potvrdila své pozitivní zkušenosti s léčivou silou černého obsidiánu. Několikrát jsem si ověřila, že dobře uvolňuje strach i energetické bloky (u mě především v srdeční a solární čakře), které se projevují i na fyzické úrovni (např. bolestí v hrudi a nemožností volně dýchat). Používám pro tento účel velký masážní valounek položený na příslušné místo.


V neděli se mi podařilo vynalézt gril (starý rošt z trouby a pár drátěných prutů), a tak mohlo hodování úspěšně proběhnout.
Za soumraku přišel čas i na trochu bilancování a zhodnocení letošní sklizně. Za svitu plamenů jsem si připomněla a sepsala to dobré i špatné, co mi tento rok přinesl. Obětovala jsem Bohům medovinu a chléb, aby to zlé odnesli, přeměnili nebo vyléčili, zatímco jednotlivé útržky mizely společně se šalvějí a levandulí v plamenech - a zároveň i poděkovala za vše dobré, za dary a poznání s přáním, aby jich bylo stále dostatek (tentokrát jsem intuitivně použila meduňku).
Poseděla jsem ještě nějakou dobu u hřejivého ohně, pozorovala nebe plné hvězd a požádala o průvodce temnou polovinou roku.

Při prohlížení fotky na počítači mi plamínek připomněl kočičí hlavu - a naši šelmu domácí, která sice táborák nemusí, ale zato se vyžívá v číhání ve tmě zahrady a přepadávání nic netušících pocestných :-)


A aby bylo stále na co se těšit, schovala jsem si na pondělí ještě výrobu hříbkového koláče, který si prostě na počest léta ještě jednou musím vychutnat :-)



Pro milovníky hub přidávám recept:

listové těsto (nejlépe už rozválené na pečícím papíru stočené do ruličky)
několik hříbků
olej nebo máslo
sůl, pepř, příp. jiné koření (kmín)
uzený sýr
smetana - sladká tučnější (s ní má koláč jemnější chuť) nebo kysaná
3 vejce

Houby pokrájíme na kousky a na pánvičce s malým množstvím oleje osmahneme. Osolíme, opepříme a necháme pár minut prochladnout. K houbám přidáme smetanu, 3 celá vejce a kostičky uzeného sýru. Směs promícháme, případně ještě přichutíme. Těsto na pečícím papíru vmáčkneme do formy (zapékací mísa, koláčová nebo dortová forma) a vlijeme všechnu směs a povrch koláče zarovnáme.
Pečeme na 180 °C tak dlouho, až povrch zezlátne (přibližně 35 minut).

 


Komentáře

1 Miky Miky | E-mail | Web | 26. září 2011 v 15:30 | Reagovat

Podzim miluju a letošní září je obzvlášť vydařené. Fotky na mě dýchly tou zvláštní hezkou i když melancholickou atmosférou. Val po tvrzi je nádherně zachovalý, to se málokde vidí. Pokud nasbíráme letos ještě nějaké houby zkusím přemluvit ženu, aby udělala ten koláč. ;-)
Přeju hezký zbytek podzimu a taky brzké uzdravení ze všech smutků. :-)

2 Coreyemma Coreyemma | Web | 27. září 2011 v 19:51 | Reagovat

Jj, Mabon letos toulkám venku přál. A ten obsidián má koulo už z fotky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama