.
Zajímavé akce:

25.1. Přednáška Posvátná a obřadní místa pohanů, Praha
7. - 9.2. Pohanský ples Ohnivá Brigit, Lučany nad Nisou


P.S.: V současné době publikuji také na webech PFIcz a Vody Života (stránky o zdraví, osobním rozvoji a spiritualitě).

.............................................................................................................................................................................

Cesty za vizí

10. listopadu 2011 v 1:09 | Květa "Liliana" |  ŠAMANISMUS
Už dávno před tím, než jsem si přečetla knihu Jdi cestou šamanů (Wolf Ondruschka), jsem zjistila, že se mi obzvlášť dobře přemýšlí nad problémy při procházkách přírodou, často jsem si vyčistila hlavu, přišla na nová řešení nebo zachytila inspiraci a nápady. S nadšením jsem tedy přivítala přivítala tuto šamanskou techniku, která je jakousi meditací v pohybu a zároveň má blízko i k práci se symboly.

Stačí položit otázku a naladit se na příjem. A vše kolem obživne, začne promlouvat, obyčejné věci, které jindy přejdu bez povšimnutí, náhle křičí z plna hrdla a nabízejí odpovědi. Z rostlin, kamenů, sloupů a nápisů se stávají symboly, které vypráví můj příběh. Stačí naslouchat.
Je výhodou, že při správném naladění není nutné trávit celý den o hladu v lese, hodnotnou odpověď nebo vizi mohu získat i při krátké cestě na nákup.
Důležitou pomůckou pro rozšifrování odpovědí je sledovat své pocity a své tělo. Naše tělo dokáže reagovat na záchvěvy intuice velmi dobře. Pokud se mu člověk naučí naslouchat a interpretovat jeho signály, postoupí o velký krok blíže ke své duši.


Pro rozhodnutí mezi dvěma možnostmi se doporučuje najít křižovatku a poté se vydat po jedné cestě s první možností a po druhé cestě s druhou. Já jsem zjistila, že stejně dobře funguje, pokud použiji pouze jednu trasu - cesta tam znamená první možnost a cesta zpátky druhou. Má to dokonce své přednosti. Jdu po stejné cestě dvakrát, a tak mnohem lépe vnímám rozdíly. Tedy přesněji řečeno, jdu zdánlivě po stejné cestě dvakrát. Ve skutečnosti se s každou možností rozehraje jiné divadlo.

Vykročila jsem po známé, mnohokrát prochozené lesní cestě. Najednou se mi jde nějak těžce, jako bych byla unavená. Všimnu si na zemi kulatých listů devětsilu. Ano, potřebovala bych někde sebrat všech těch devět sil, abych to zvládla.
Na konci cesty se obracím a vydávám zpět. Co se to děje? Mám živý pocit, že jsem se náhle ocitla v úplně jiném lese, na úplně jiné cestě. Je to zvláštní, procházet místem, které důvěrně znáte, a přesto je v tuto jedinečnou chvíli zcela nové a neznámé. Tentokrát si vykračuji lehce. Opět potkávám devětsil a i on mluví jinou řečí - o silách, které jsou mi k dispozici.


Stejně účinně může cesta za vizí posloužit tehdy, pokud se chceme podívat na kloub pouze jedné záležitosti - získat hlubší vhled do nějakého problému.

Zarostlý skalnatý hřebínek začíná dvojicí stromů padlých přes cestu. Bariéra, kterou musím obejít. Na zemi leží několik dalších kmenů nebo větví. Jako po boji. Připadám si, jako bych procházela bitevním polem, oblastí naplněnou zmarem.
Potkávám dvojici stromů - tenký a silnější. Žena a muž a nerovnováha mezi nimi, která se mi nelíbí. Žena je příliš slabá.
Na konci hřebínku se obracím zpět. Destruktivní svět muže a ženy se pomalu mění, po zmaru dýchá z okolní přírody obnova.
Všimnu si rozbitého dalekohledu zapadlého mezi kameny. Neměla bych tolik vyhlížet do budoucnosti, ale spíše se sehnout a podívat se "dolů" do štěrbin a prozkoumat je. Do temnoty, do svého nitra.
Znovu míjím dvojici stromů, ale tentokrát je vnímám pozitivně - jako milence, Boha a Bohyni. Najednou už mi nevadí, že je muž silnější - může tak být dobrým ochráncem.
Překážky na cestě se mění v mrtvou minulost, překračuji je.
Bariéra dvou stromů na sobě se jako kouzlem proměňuje v milující se dvojici.



 


Komentáře

1 Elen Elen | Web | 10. listopadu 2011 v 7:00 | Reagovat

Moc se mi to líbí.
Neovládám tak dobře řeč symbolů, ale určité znaky podobnosti se svými myšlenkami v okolí také vnímám. Tuto techniku určitě vyzkouším.:-)

2 Miky Miky | E-mail | Web | 10. listopadu 2011 v 7:05 | Reagovat

Opravdu pěkná technika. Připomíná to pohanské kněžky a šamany, kteří vnímali znamení z letu ptáků, frkání knoní, šumění listů na stromech apod.

3 Barča Barča | 10. listopadu 2011 v 9:25 | Reagovat

Krásné čtení, pohladilo mě. Děkuji. Na přírodu se spíše dívám malířskýma očima.
Ano, často si takto uvědomím ve svém nitru pocity , jak píšete.
Ale také si tyto pocity o kterých píšete uvědomuji při setkání a běžných hovorech s lidmi – jednoduchá obyčejná oznamovací věta, slovo a vstoupí do vašeho nitra a a skrz to slovo (což je jen jakoby směrovník)pochopíte spoustu věcí za slovem,a tím se více otevře nitro a člověk pochopí podstatu a celek.
Jsou to pocity vlastní duše a měla by je následovat mysl(rozum). A pak člověk cítí vnitřní harmonii, tím, že pochopil.
Neumím to lépe vyjádřit, pokud to zní zmateně , omlouvám se.
A zrovna tak tyto pocity lze pozorovat při cestě pěšky městem. Ale člověk se musí dívat na lidi, domy a budovy, které míjí.
Jsou to detaily jako chrliče na starých domech,reliéfy na fasádech domů, kočku, kterou zahlédnete na schodech, nebo v nějakém okně, nápis na plakátě, který míjíte. Ale také různí lidé, které míjíte...

4 Liliana Liliana | Web | 10. listopadu 2011 v 16:21 | Reagovat

[1]:Elen: K symbolům se dá přistupovat i čistě intuitivně - řídit se tím, co nás k tomu v té chvíli napadne, jak to na nás zapůsobí.

[2]:Miky: Věštit se dá opravdu ze všeho možného, je to o tom umění naslouchat.
Samozřejmě existují i lidé, kteří tohle naslouchání znamením přeženou do extrému a vidí pak důležitá poselství za každou rozvázanou tkaničkou. Ale to už není ani tak využití šamanských technik jako lehký fanatismus:-)

[3]:Barča: Pěkně vyjádřeno. Myslím, že malířské oči jsou výhodou, protože jsou zvyklé si všímat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama