.
Zajímavé akce:

25.1. Přednáška Posvátná a obřadní místa pohanů, Praha
7. - 9.2. Pohanský ples Ohnivá Brigit, Lučany nad Nisou


P.S.: V současné době publikuji také na webech PFIcz a Vody Života (stránky o zdraví, osobním rozvoji a spiritualitě).

.............................................................................................................................................................................

Samhain 2011: Dýně a Smrt

2. listopadu 2011 v 23:41 | Květa "Liliana" |  Z DENÍKU POUTNICE
Jak se blížil onen osudný přelom pohanského roku, množily se v mé mysli různé plány a varianty toho, jak tento svátek náležitě uctít. Onen nátlak otázek "kdy, kde a jak" nakonec vyústil v uvědomění, že nejlepším řešením bude, jak by řekli Angličané, "take it easy". Odpoutat se od představ, jak by to mělo vypadat, od perfekcionismu a nechat se vést aktuálními potřebami a pocity. Zpětně hodnoceno: Nech to plynout a ono to vyjde líp, než jsi čekala.
Samhain se dříve slavil po tři dny, dovolila jsem si tedy prospěšný luxus roztáhnout své oslavy a rituály na více dní a řídit se tím, že méně je někdy více.

První den oslav ovládly dýně. Gurmánka Šárka tvrdí, že je to skvělé antidepresivum. Skutečně, zářivá oranžová barva dokáže zahřát nejen na duši, ale i v žaludku. Hostina k Samhainu patří, a tak jsem se nejprve vydala čarovat do kuchyně. Po dlouhých plánech jsem si konečně vyzkoušela vytvořit dýňovou polévku i se stylovou mističkou. Zbytek halloweenské královny putoval do "podzimního pekáče" (zapečené plátky brambor s dýní, barevnými paprikami, česnekem, kořením a smetanou). Pečená dýně (samozřejmě omaštěná) sklidila nečekaně velký úspěch i u našeho mlsného kocoura. Jako zákusek skvěle posloužily koláčky s tvarohem a jablkovými povidly.


Večer jsme se s bráchou pustili do stvoření Jacka, který následně získal čestné místo na okenním parapetu.


Dr. Jekyll & Mr. Hyde :-)

Příval energie mi vystačil i na vytvoření oltáře v pokoji (ocenila jsem, že výtvarníci vždy nějakou tu lebku doma vyhrabou).



Aby nezůstalo jen u toho jídla a zábavy, sedla jsem si před spaním ke krátké meditaci, ve které jsem se v nitru setkala se Smrtí. Už dříve při rozboru tarotové karty jsem si uvědomila, že ve smrti je život (moje tarotová Smrt má červený plášť), smrt přináší život (především pokud ji chápeme jako transformaci, změnu). A podobné poselství jsem obdržela i při této meditaci - strach ze smrti udržuje život a je hnací silou vývoje (evoluce). Shánění potravy nebo práce, rozvoj civilizace, to je vlastně poháněno snahou přežít, uniknout smrti. Napadlo mě, k čemu by vedla úplná ztráta strachu ze smrti, lhostejnost k ní?


Díky meditaci jsem si také uvědomila (nebo spíše potvrdila) svůj strach odevzdat svůj život - nebo i jen to negativní v něm - do rukou vyšších sil. Mám v sobě ne zcela racionální přesvědčení, že když odevzdám to špatné, bude mi sebráno (i) to dobré, že přijdu o své milované. Tuto obavu ze zlomyslnosti bohů budu muset zpracovat, protože žít podle hesla "všechno, nebo nic" není příliš výhodné.
Po meditaci jsem se rozhodla požádat o další poselství ve snech a vložila si kartu Smrt pod polštář.
Pokud mi Smrt chtěla sdělit, že má hodně napilno, povedlo se. Noc byla poněkud hektická. Náš velevážený kocour si usmyslel, že samhainová noc je ideální na mnohočetné procházky ven a zpátky a já mu samozřejmě dělala dveřníka.


Za oknem plápolal Jack a mým podvědomím se honily sny, jejichž převažujícím tématem byly konflikty a většinou byly situovány do školního prostředí, šlo však spíše o symbolické zpracovávání potíží běžného života. Několik zajímavých odkazů na Smrt jsem však přeci jen našla. V jednom ze snů jsem krmila několik malých koťat, která k nám společně s několika dospělými kočkami přišla. Dala jsem najíst hlavně koťátkům a pak jsem všem řekla, ať přijdou znovu. Sice běžně k našemu prahu příchozí kočičí poutníky krmím, ale vzpomněla jsem si i na Pratchettova Smrtě.
V jednom ze školních snů jsem se projížděla na koni - ten bývá běžně přítomný na tarotové kartě Smrt a symbolizuje sílu.
A v třetím, symbolikou nejzajímavějším snu (také ze školního prostředí), tvrdila jedna známá, že " všem, kdo hodně tančí, vypadají všechny vlasy a zase narostou". Diskutovala jsem s ní, že to jistě bude platit jen pro omezenou část tanečníků a že mě to ještě nepotkalo, ale zdálo se, že si trvá na svém.
Později po zapsání snu a přemýšlení o něm jsem si vzpomněla, že oné známé jsme tajně přezdívali "Kostra" (byla vysoká, hubená a měla dlouhé vlasy).
Vlasy bývají spojovány s životní silou, proto se nabízí odkaz na znovuzrození, na nový začátek, kterému nutně předchází smrt starého. Z hlediska tarotu by tanečník odkazoval i ke kartě Svět (Universum), která má ve svém významu také ukončení starého cyklu a pokračování na nové úrovni.

Z této sny naplněné, rušné noci jsem se probudila poměrně unavená a s pocitem smutku, snad poprvé za hodně dlouhou dobu jsem ráda vstala. Únavu jsem rozehnala bylinným magickým lektvarem (Redbull Colou :-) ), abych mohla fungovat v práci, ale duševní tíha se mě - v souladu s krajinou ponořenou do mlhy - držela až do večera.

Třetí den, o svátku zesnulých, jsem se s maminkou vypravila na hřbitov zapálit svíčky. Za asistence napůl adoptované sousedovic kočky jsem pro tento účel vyrobila lucerničku z malé dýně.



Po setmění jsem provedla rituál k uctění Bohů smrti, patronů a ochránců, předků a blízkých, kteří odešli. Připadalo mi vhodné provést tento rituál doma, u zahradního ohniště.
Byl to poklidný a příjemný zážitek.


Jako úlitba posloužil bezinkový likér

Dary pro zahradní zvěř

Na závěr jsem si pochutnala na opečeném jablku se skořicí.

Doma jsem se ještě chvíli věnovala sobě, vystavila parte tomu, co chci nechat zemřít a pohřbila žehem. To se ukázalo jako dobrá metoda pro uvolnění a rozpuštění melancholických pocitů.

Na začátku nového roku obvykle přichází naděje na lepší zítřky, takže i já přeji nám všem cesty plné požehnání.

 


Komentáře

1 Miky Miky | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 8:59 | Reagovat

Velmi pěkné. Já jsem měl letos samhainovskou oslavu navzdory svým plánům velmi prostou. Vzhledem k velkému pracovnímu vytížení a únavě to byla vlastně jen tichá meditace u zapálené svíce a malé oběti předkům, ale dobrý, naštěstí netrpím pocitem nějaké povinnosti mít obřad pokaždé dlouhý a propracovaný, někdy je opravdu nutné nechat to plynout a přijmout prostě to co je.

2 Liliana Liliana | Web | 3. listopadu 2011 v 20:07 | Reagovat

Souhlasím, důležitější je spíš ten prožitek než forma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama