.
Zajímavé akce:

25.1. Přednáška Posvátná a obřadní místa pohanů, Praha
7. - 9.2. Pohanský ples Ohnivá Brigit, Lučany nad Nisou


P.S.: V současné době publikuji také na webech PFIcz a Vody Života (stránky o zdraví, osobním rozvoji a spiritualitě).

.............................................................................................................................................................................

Smutek

4. prosince 2011 v 3:17 | Květa "Liliana" |  POLIBKY MÚZY
Dnes jsem ji vzpomněla na svou slohovou práci - beletristickou úvahu o smutku. Přestože jsem ji sepsala před 7 lety, je stále znepokojivě aktuální.



Žluté listy jinanů odešly s posledním podzimním vánkem, i slunce se loučilo každým dnem dříve. A s posledním paprskem odcházel k horám i mladý Chuang. Ani lehounký tanec vloček nezmírnil tíhu, kterou cítil ve svém srdci. Jeho kroky vedly vysoko nad zelený závoj lesa, nad hnízda orlů až k samým branám nebe. A tam, v objetí mraků, usedl a meditoval. Přišel až sem, aby posvátné ticho vyléčilo jeho mysl a v srdci se mu opět po mnoha dnech rozhostil mír.
Když však ucítil, jak se místo klidu do jeho duše znovu vkrádá temný stín, rozzlobil se a vykřikl: "Proč mě stále pronásleduješ? Proč jsi neodplul s mraky, proč ses nerozplynul v šeru! Kdo jsi, žes svázal moje srdce a zatěžkal ho kamenem?"
A Smutek se ozval v šelestění větru: "Jsem stín, který vždy doprovází slunce. Jsem zrozen ze tmy, avšak nejsem noc."
"Jsi horší než noc, ta se rozplyne s každým východem slunce!" zvolal Chuang. "I šedivá mlha v údolí se skloní před jeho jasem. Ty však ne. Ano, jsi jako stín, který se plíží každou strouhou, krčí za každým kamenem, číhá v děrách. Čeká až slunce jen na chvilku poleví ve svém svitu, aby mohl převzít vládu a rozhodit po kraji svoji temnou síť."
"Ano, máš pravdu," řekl Smutek. "Ale tak to chodí od samého počátku světa. Stín střídá světlo, noc střídá den, smutek radost. Nikdy tomu nebylo jinak, tak proč se zlobíš?"
"Ty jsi zabil slunce v mé duši! Zahnal jsi Světlo tak daleko, že už nenašlo cestu zpátky. S ním navždy odešla i Radost, která bez něho nemůže žít. Už mnoho dní vládne v mém srdci Tma a jeden den je temnější než druhý. Barvy vybledly, jídlo ztratilo chuť, květiny vůni i voda svoji svěžest. Celý můj svět je šedý."
"Jsem Smutek, Chuangu. Co ode mě chceš víc?"
"Chci vědět proč! Proč jsi tady? Proč kradeš slunci jeho záři? Proč bereš duši Radost? Vždyť i Zlost či Strach - síly temnější než ty - jsou nějak užitečné. Strach varuje, Zlost dává sílu - ale co je dobrého na tobě? Proč se mi zdáš horší než oni?"
Smutek odpověděl: "Křivdíš mi, Chuangu. Cožpak nevíš, že Zlost je jako kopí zabodnuté v srdci a Strach jsou pouta s železnými trny? Ale Smutek je jen stín. Nezapomeň, že bez stínu bys neznal světlo, bez noci bys nevítal den. A bez Smutku bys neznal, co je Radost. I Štěstí by ztratilo svou váhu."
"Ne, nemáš pravdu! Kdybys nebyl, žil bych stále v Radosti a Štěstí. Nepotřeboval bych znát jejich jména."
"Ale pak bys všechno krásné a dobré bral jako samozřejmost. Nikdo by ti neříkal, čeho si máš vážit. Nebyl bys vděčný ani za ty největší dary a nikdy bys nepoznal, co je zázrak."
"Snad je pravda, co říkáš. Ale ty mě trápíš už tak dlouho, že již také nevím, co je Radost. Zapomněl jsem, co je Štěstí. Proč jim bráníš, aby se vrátily zpět do mého života?"
Na to Smutek pravil: "Stín zůstává tam, kde chybí světlo. Přiveď ho zpět do své duše a já odejdu tak jako noc s prvním paprskem slunce."
"Ale jak?" zvolal zoufale Chuang. "Kde najdu Světlo, když je kolem mě Tma? Jak se mám radovat, když není z čeho? Jak mám být šťastný, když jsem ztratil vše, čím jsem žil? Kdo vyžene stíny z mé duše? Kdo mi dodá sílu, když už nemohu dál?"
A tu zavál teplý větřík a pohladil Chuangovu tvář:
"Já, Naděje, vyháním stíny z duše. Jsem ta, co přivádí Světlo i do těch nejtemnějších děr. Vzpomeň si, že Smutek je jen mrak, který právě přikryl slunce, ale za tím mrakem to slunce svítí dál. Hledej mě! Přicházím s každým východem slunce, s každou hvězdou, kapkou deště, s každým poupětem. A Radost? Ta se nikam neztratila, jen jsi ji přestal vidět. Je všude - i tam, kde bys ji nehledal. Vzpomeň, že i v noci se rozvírají květy. Buď vděčný i za svůj smutek - za to, že ho můžeš cítit, že tvé srdce není studené jak led. A netrap se ani svým žalem. Vždyť je to znamení, že jsi miloval."
A tak s první paprskem nového dne scházel Chuang z hor se srdcem plným Naděje a Radost našel v prvních vločkách sněhu.

(únor 2004)



Stephanie Pui-Mun Law: Shadowscapes Tarot
 


Komentáře

1 Miky Miky | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 21:50 | Reagovat

To jsi psala před sedmi lety? Kolik ti bylo? To je sakra dobrý!

2 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 7. prosince 2011 v 1:57 | Reagovat

Díky :-) Psala jsem to v 19 (takže teď už je to vlastně skoro 8 let).

3 koukej na cestu koukej na cestu | 8. ledna 2012 v 0:11 | Reagovat

Pěkné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama