.
Zajímavé akce:

25.1. Přednáška Posvátná a obřadní místa pohanů, Praha
7. - 9.2. Pohanský ples Ohnivá Brigit, Lučany nad Nisou


P.S.: V současné době publikuji také na webech PFIcz a Vody Života (stránky o zdraví, osobním rozvoji a spiritualitě).

.............................................................................................................................................................................

Jak jsem slavila návrat slunce

2. ledna 2012 v 7:15 | Květa "Liliana" |  Z DENÍKU POUTNICE
Letošní advent byl trochu pracovně hektický, a tak jsem prošvihla astronomický slunovrat a cukroví pekla večer před Štědrým dnem (máme ovšem doma zázračnou spíž, ve které i perníčky změknou doslova za pár dní). Zachraňoval to aspoň domácí oltář, kterým jsem uvítala Bohy tohoto času s dostatečným předstihem.



Štěstí v novém roce bylo letos pojištěno zlatým deštěm, který mimo jiné vytváří krásnou slunovratovou symboliku.


Naštěstí nejsem puntičkář na termíny, zastávám názor, že obřady a oslavy je dobré citlivě přizpůsobit osobním potřebám a aktuálním podmínkám. Mnohdy pak zjistím, že zvolený čas byl (pro mě) ten pravý.
Stálezelený jehličnan jako symbol věčného života nesmí chybět. Jako milovník stromů si ovšem vždy raději sháním nějakou esteticky příhodnou část stromu přirozeně padlého, případně od našich zahradních získám nějakou větev. Letos jsem si jedličku nazdobila pouze přírodními ozdobami ze slámy, plátků jablek, citronů a mandarinek.


S výběrem ryby (tj. lososa) jsme trochu trhli tradici - ale trocha dravosti a schopnosti jít i proti proudu se také hodí :-) Napravili jsme to ovšem černým kubou. Nesměla chybět čočková polévka, aby se nás držely peníze.


Na výpravu do lesů jsem si musela počkat až na konec roku. Tentokrát kvůli nachlazení nezbylo než zrušit plány na oslavy Silvestra ve větší společnosti nebo tradiční půlnoční výpravu na kopec s ohněm a sledováním barevného válečného šílenství. Malý výlet s rodiči do přírody jsem si však ujít nenechala.
Na skalách u zříceniny hradu Lopata, na kouzelném místě, jehož existence mi byla do té doby skrytá, nás přivítaly paprsky slunce a zajímavé kamenné útvary porostlé polštáři měkkého mechu.


Tenhle útvar jsem pojmenovala "Žraločí zub"

S obětinami jsem zamířila mezi "Zub" a "Skálu bohů"

Vyhlédla jsem důstojné místo pro dary Bohům, přírodním duchům a zvířatům, pozdravila je a zanechala jim pod dubem i pod Zubem něco dobrého na zub :-)





Od Lopaty jsme zamířili kolem Neslívského rybníka s minivodopádem a tůní, které svádí k nějaké letní dobrodružné koupací akci.



Výlet jsme zapili svařeným vínem na zámku Kozel v místní cukrárně.



Stromy v zámeckém anglickém parku budí obdiv i v zimě.


Při cestě zpět jsme ocenili návrat slunce a tím pádem i prodlužující se den.
Po příjemné výpravě nás doma čekaly už jen špízy, čekání na půlnoční přípitek a chlácholení vyjukaného kocoura.

Když už jsme zapili poslední den starého roku, slušelo se to samé udělat i s prvním dnem toho nového. Kde jinde, než opět na skále uprostřed lesa. Vybavili jsme se mimo jiné také obětinami pro Bohy a vyrazili do Srb, v jejichž blízkosti se tyčí skalnatý magický kopec Kámen - o jeho podzimní návštěvě jsem zde psala, můžete si tedy i vy porovnat změnu atmosféry.
I přes poněkud pochmurné počasí na mě les dýchl svojí osvěžující energií a zahnal lehký deficit spánku na míle daleko.
Výstup na vrchol nebyl úplně zadarmo, protože jsem na úvod přehlédla správnou cestu, a tak jsme se chvilku nahoru brodili trochu oklikou. Na jednom rozcestí jsem si při rozhodování vzpomněla na radu z knihy Celestinské proroctví: Pokud se potřebujete rozhodnout, jakou cestou se vydat, zaposlouchejte se do svých pocitů a všimněte si, jak na vás jednotlivé cesty působí. Vybrat byste měli tu, která vám dá nějaké znamení, něčím vás láká, a nebo naopak zavrhnout tu, která vás něčím odrazuje. Já se při hledání cesty na Kámen samozřejmě řídila především logikou a dodržením správného směru, nicméně rozhodnutí nakonec možná zpečetil i zlověstný výstřel, který přicházel z hloubi jedné z cest.
Krátce po nabrání dobrého směru jsme vstoupili na území tajemných mlh.



Její chuchvalce se převalovaly mezi kmeny a vytvářely mystickou atmosféru. Ani by mě příliš nepřekvapilo, kdyby se za stromem z bělavého oparu vynořila nějaká nadpřirozená bytost.




Doprovázel nás však i občasný lehký déšť, šplhání na skálu po vlhkých kamenech bylo tedy o něco dobrodružnější.





Na větvičkách bříz se třpytily kapky a výhled zakrývaly líně se převalující mraky.




Na vrcholové plošince jsme kromě foťáků vytáhli medovinu a část obětin. S potěšením jsem zjistila, že rodiče jsou skoro hotoví pohané, aniž bych kdy doma pořádala nějakou osvětu. Zvláště podivuhodné je to u mého táty, který je v mnoha oblastech klasický materialista, ovšem pokaždé (už od dávných dob, kdy jsem o pohanství neměla ani páru) musí o Velikonocích a na Nový rok vylézt na skálu a hodit z ní obětiny (vajíčka nebo cukroví) pro bohy hor, aby mu byli nakloněni. Letos trval na tom, že obětní sušenky se musí hodit do všech světových stran a po tom, co jsme si společně připili, pokropil zbytkem medoviny kolem dokola okolní skály s tím, že dává také bohům. Na závěr mi ještě pochválil oltář, který jsem vytvořila při osobním obřadu. Řekla jsem si tedy, že při další příležitosti budu určitě moci bez obav iniciovat společné vytvoření přírodního oltáře.
Pro osobní uctění Bohů jsem si vyhlédla nejprve statný dub na hřebeni, kde jsem pozdravila Peruna a nechala zde obětiny a dary.


Dub v sobě měl příhodnou dutinu, do té jsem, jak napadlo maminku, mohla zašeptat i nějaké to přání.

Poté jsem vybrala malou skalní bránu, kterou jsem obdivovala už na podzim. Zdá se mi, že se kameny trochu sesuly a možná díky tomu více vynikla miniaturní jeskyňka, ve které jsem vytvořila oltář.




Oslovila jsem Bohy zimy a temnoty (jako zástupce jsem zvolila Moranu a Velese), poděkovala za starý rok a požádala je o přízeň a vedení v dalších časech, zvláště těch horších. Připila jsem si s nimi bezinkovým likérem a Moraně jsem dodala slíbenou vánočku. Další pozdravy, dary a žádosti putovaly k Bohům Slunce, kteří ze zrodili a začnou brzy zase vládnout. Dažbog, Svarog a spol. dostali pro změnu zlatavou medovinu.



Z dálky vypadala jeskyňka se svíčkou uvnitř docela působivě


Nechť tedy oheň plane i v nás a světlo svítí na cesty novým rokem!

A kopec (nebo pyramidu) všeho dobrého k tomu :-)
 


Komentáře

1 Miky Miky | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 8:08 | Reagovat

Máš bezva rodiče. Nejenže se s tebou škrábou do prudkých strání a skal, ale dokonce vymýšlejí i rituály (oběti, šeptání přání do dutiny stromu).
Moc se mi líbí ta závěrečná svatyně v jeskyňce. Velmi dobré místo pro oběti!

2 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 2. ledna 2012 v 16:55 | Reagovat

Rodiče jsou milovníci hor, takže jsem se s nimi škrábala do skal asi od 5 let :-) Od vztahu k přírodě je k pohanství už jen kousek.
Při další, zřejmě jarní návštěvě plánuji konečně vypátrat studnu ve skále, která by tam někde měla být. Ta bude na svatyni jistě také jako dělaná.

3 Miky Miky | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 20:21 | Reagovat

[2]: Je to tak, od toulání v přírodě je k pohanství opravdu jenom kousek. Já se k pohanství také vlastně dostal skrze trampování.

4 Barča Barča | 6. ledna 2012 v 9:11 | Reagovat

To je úžasný mít takovéhle rodinné rituály. Též smekám před rodiči. Takhle vznikají originální tradice a rodinná kouzla, které se dědí z generace na generaci. Fotky lesa a vůbec zachycení té atmosféry jsou moc pěkné.

5 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 6. ledna 2012 v 23:19 | Reagovat

Díky, Barčo:-) Naživo ta atmosféra samozřejmě vyzněla ještě líp. Jinak doufám, že - když Bohové dají:-) - se mi nějakou tu originální tradici podaří vytvořit i s vlastní rodinou (tj. partnerem a dětmi).

6 Barča Barča | 7. ledna 2012 v 13:29 | Reagovat

Lili, o tom rozhodně nepochybuji. Tvoje tvořivost, intuice, cit je krásně vidět tady na Tvém blogu.

7 Frostík Frostík | 13. ledna 2012 v 10:56 | Reagovat

[5]: Místo je to opravdu magické. Ukázal mi ho známej z  Blovic. Na Chejlavě se takových míst dá najít víc, ale na každého působí rozdílně. A Ty jsi Štáhlavská?

8 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 13. ledna 2012 v 15:43 | Reagovat

[6]:Barča: Děkuji za pochvalu:-)

[7]:Frostík: A hele, že by krajan? :-) Já jsem nezvěstická.

9 Frostík Frostík | 15. ledna 2012 v 11:41 | Reagovat

Škoda, že ne. Část mě tam určitě patří, ale jsem jihočech.Mám plno kámošů z Blovic co s nima jezdím na vandry, koncerty... Z nich je jen jeden duchovnější,to on mi ukázal Kámen, jinak je to banda materialistů. Nezvěstice mě taky napadli, jste u zámku Kozel.

10 helena helena | Web | 31. března 2012 v 14:38 | Reagovat

Je vidět,že bytosti přírody dávají o sobě na tvých fotografiích hodně znát.
Jinak hezké počteníčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama