.
Zajímavé akce:

25.1. Přednáška Posvátná a obřadní místa pohanů, Praha
7. - 9.2. Pohanský ples Ohnivá Brigit, Lučany nad Nisou


P.S.: V současné době publikuji také na webech PFIcz a Vody Života (stránky o zdraví, osobním rozvoji a spiritualitě).

.............................................................................................................................................................................

Souznění s přírodou

20. ledna 2012 v 2:10 | Květa "Liliana" |  RITUÁLY
Souznění s přírodou je pro většinu pohanských směrů přirozenou "náplní práce". Sami pohanští Bohové jsou ztělesněním divokých i laskavých sil přírody. Nedíváme se na přírodu jako na něco, co můžeme pouze využívat k vlastnímu prospěchu a přizpůsobovat našim "vrtochům", ale na lůno, ze kterého jsme vzešli a s kterým nás stále pojí pomyslná pupeční šňůra. Ať chceme, nebo ne, jsme ovlivněni životním prostředím a zemskými silami. Významnou částí našeho já jsme stále zvířata - což je skutečnost, která by nás neměla urážet nebo děsit, ale naopak bychom ji měli přijmout, respektovat a využít.

To, co je pro většinu pohanů nošením dříví do lesa, nemusí být úplně samozřejmé pro některá odvětví magie nebo duchovních směrů zaměřených na dosažení dokonalosti, vyzdvižení člověka jako nejvyššího článku, kterému je souzeno ovládat elementy a poroučet všemožným duchům.
Thomas Moore píše v knize Temné noci duše: "…naučil jsem se, že prvním principem magie je být v souladu s přírodou. Mág se nesnaží přírodu přelstít, ale zůstat s ní v hlubokém propojení. Pracovat s duší magicky spíš než hrdinsky vyžaduje extrémní souznění se vším, co k tomu patří."
I A.S. LaVey v Satanské bibli upozorňuje: "Magie je jako příroda sama, k dosažení úspěchu v magii je třeba pracovat v souladu s přírodou, ne proti ní."



Cest, jak dosáhnout hlubšího souznění s přírodou, je několik, každý z nás může objevit tu svoji. Pro inspiraci jsem vybrala článek Seleny Fox A Nature Ritual a doplnila ho dalšími poznámkami a technikami.
Cílem by samozřejmě mělo být, abychom cítili spojení s přírodními silami neustále, během každodenního života a neomezili se jen na občasné meditace nebo rituály. Každá cesta však začíná prvním krokem, a pokud se cítíme vykořeněni a pohlceni požadavky civilizace, může navázání takového trvalého spojení zabrat nějaký čas.




Přírodní rituál:

Cesta do Přírody. Cesta do nitra. Cesta za posvátným souzněním.

Najdi místo v přírodě, které je pro tebe něčím zvláštní - v lese, na louce, u jezera, bublajícího potůčku, u moře, na vrcholku hory nebo ve skalách. Najdi místo, kde můžeš pobýt s rostlinami, zvířaty a elementy, daleko od lidské společnosti.
Podnikni cestu za splynutím s přírodou. Podnikni cestu, abys na chvíli ustoupil/a od zaměření na sebe jako člověka. Aby sis připomněl/a, že jsi částí přírody. Podnikni cestu, abys vyživil/a svého ducha a posílil/a svůj vztah s ostatními životními formami a biosférou.

*Občas, zvláště ze začátku, může být těžké oprostit se od určité "sebestřednosti", byť jen ve formě neodbytných myšlenek. Wolf Ondruschka uvádí v knize Jdi cestou šamanů jeden pěkný a nenásilný způsob, jak se s tím vypořádat:
Nejprve se zhluboka nadechni a při výdechu odevzdej co nejvíce napětí malým povzdechnutím. Nyní na několik okamžiků vnímej pouze sebe sama - své nohy dotýkající se země - celé tělo - od bušení srdce až k pocitům na své kůži. Sleduj myšlenky nebo obrazy, které se ti právě honí hlavou, vnímej své pocity. Všechno to prostě sleduj, aniž bys posuzoval/a. To je tvá vnitřní příroda.
Z tohoto místa ve svém nitru nyní pomalu navazuj kontakt s vnější přírodou - s půdou pod sebou - se sluncem - se vzduchem - s vůněmi a zvuky kolem tebe - s rostlinami, stromy, kameny, zvířaty skrytými v okolí…
Možná na okamžik pocítíš, že zde vlastně není žádná hranice mezi vnitřní a vnější přírodou, že neexistuje žádná oddělenost.
Polož dlaně na půdu. Uvědom si své spojení se Zemí, poděkuj za ně, a za vše, co ti Matka Země darovala a co ti ještě daruje.

Až dorazíš na vybrané místo, v tichosti a klidu se posaď. Relaxuj. Dýchej pomalu a zhluboka, přirozeně. Pak si začni uvědomovat sám/a sebe, jak odpočíváš na tomto místě planety. Vnímej planetu jako Matku Zemi, která tě drží v láskyplné náruči. Pociť Nebe, které se o tebe stará. Prociť, jak se Země a Nebe navzájem sytí energií. Vyjádři vděčnost za to, že Země a kosmos vyživuje tebe a ostatní formy života. Napij se z životní síly přírody, která tě obklopuje, a uvědom si, že stejná životní síla proudí i v tobě. To je posvátné spojení.

*K prožití posvátného spojení Země a Nebe můžeme využít i meditaci dvou sil. Zakořeň se do země, otevři se silám nebe (Slunci, Měsíci, hvězdám,…). Nech tyto dvě síly proudit svým tělem a mísit se ve vzájemné rovnováze.

Uvědom si rostliny kolem sebe a jejich živost. Zaměř svoji pozornost na konkrétní strom nebo rostlinu blízko sebe. Jenom se na ni nedívej - místo toho se s ní spoj, dotkni se jí, staň se jí. Představ si, že jsi ona rostlina. Představ si, jak zažívá svět. Pak se opět zaměř sám/a na sebe jako člověka, poděkuj rostlině, se kterou jsi spolupracoval/a jako s přítelem, učitelem, příbuzným. Přemýšlej chvíli o svém zážitku.

*Vžití se do určité rostliny je často velmi silným zážitkem, zvlášť, když se nespokojíme jen s imaginačním cvičením a skutečně se spojíme s duší rostliny. Před tím, než to uděláš, rostlinu oslov a požádej ji o svolení, zda bys s ní mohl/a na chvíli splynout a prohloubit tak své chápání přírodního světa. Poté se duševně přemísti např. do listu. Vnímej vše kolem sebe, použij všechny smysly, uvědom si pocity a informace, které ti rostlina poskytne. Můžeš cestovat z listu do stonku až do kořenového systému. Uvědom si, jak se kolem tebe mění prostředí (teplota, barva, vlhkost,…).
Můžeš s rostlinou také vést rozhovor. Já jsem například takhle vyzvídala od svých domácích rostlin, co jim chybí a co potřebují.
Stejný postup lze s úspěchem použít pro splynutí s kameny - návštěva světa uvnitř kamene také stojí za to. Můžeme požádat o podobnou spolupráci i určité zvíře. Pokud jakoukoliv živou bytost oslovíme a požádáme s úctou a nebudeme se chovat jako vetřelci, jistě nás ráda podaruje poznáním.

Nyní se zhluboka nadechni a zaměř svoji pozornost na prostředí, ve kterém se nacházíš. Prožij sám sebe jako součást této tapisérie přírody. Jsi jedna z mnoha forem na této přírodní scéně. Prohlub své vnímání této scény.
Všímej si zvuků. Poslouchej vítr, ptáky a další zvuky přírody.
Všímej si obrazů. Prohlížej si krásu přírody v tvarech, barvách a vzorcích životních forem kolem tebe.
Čichej, ochutnávej, dotýkej se přírody. Vnímej přírodní rytmy.
Když jsi rozšířil/a své vnímání fyzickými smysly, dovol si zažít toto místo také svým šestým smyslem, svou intuicí, která tě zavede tam, kde neexistuje prostor ani čas, pouze Bytí.

Otevři ústa a nech skrz sebe znít vibrace posvátného zvuku. Dovol, ať se tento zvuk zrodí hluboko v tobě, ať nezní jen z tvého hrdla, ale také z tvé bránice, srdce a celého těla. Rozezni se společně s tím zvukem. Staň se tímto zvukem a pohybuj se s ním.
Vstaň a tancuj v extázi s přírodou. Oslavuj pohybem. Oslavuj přírodu. Oslavuj život. Oslavuj točící se Kruh změn a transformace. Osvoboď se a znovu se naroď.

*Pokud se zaposloucháme do ticha, můžeme zaslechnout skrytou hudbu, která zní ve všem kolem i v nás samých. Objevíme tak svoji posvátnou mantru. Objevíme tanec, který ovládá naši duši.
Pokus se zachytit tuto vnitřní melodii nebo tón, zvuk a vyjádřit je svým hlasem. Připrav se na to, že to nemusí být za každou cenu elegantní symfonie. Dovol si beze studu zařvat i něco drsného a animálního.
Vnímej své tělo a nech se jím vést. Pokud mu dáš volnost, začne se samo pohybovat v souladu s nitrem. Může to být velmi jemný tanec, kroužení na místě, stejně jako výbušný a extatický.
Já jsem zjistila, že tento vnitřní tanec odráží i případnou nerovnováhu životní energie v těle a snaží se ji napravit (pohyby se např. soustředily kolem určité čakry).


Pak opět utichni. Dopřej si tolik času, kolik potřebuješ, abys vstřebal/a svůj zážitek. Předtím, než odejdeš, poděkuj tomuto místu a božství, které proudí tebou a celou přírodou.
V průběhu tohoto rituálu se spojuješ s Moudrostí - s moudrostí, která je v tobě a kolem tebe v celé přírodě. Spojuješ se s Duchem, který je částí tebe a více než to. Spojuješ se s přírodní spiritualitou.


*Cesta jde dál…

Možná po čase praxe zjistíte, že splynout s přírodou na nějakém krásném místě uprostřed lesů nebo rozkvetlé louce, je vlastně docela jednoduché. Ale zažívat a vnímat přírodu pouze z té kouzelné, bezpečné, slunečné stránky, znamená poznat pouze jednu z jejích částí. Přiznejme si, že existuje i Temná Matka a její divoké síly, které nazýváme krutostí, bojem o přežití, nemocí, smrtí, zkázou. Bylo by chybou je ignorovat. Stejné síly totiž dřímají i v nás samých. A opět se vyplatí spíše se snažit jim porozumět, jednat s nimi jako s partnery a spojenci, než je násilně ovládat, potlačovat a popírat.

Cesta souznění nás zavede ještě hlouběji, pokud se nespokojíme jen s příjemnými podmínkami. Někdy stačí jen obyčejné ošklivé počasí. Možná vám zkazí celý rituál - možná se ale právě díky němu dotknete přírodních sil nebo Bohů mnohem intenzivněji.
Odvažme se jako vyvolená využít i místa "temnější", nedokonalá a disharmonická. Skládku na okraji lesa. Nemocný strom. Špinavou řeku. Zoologickou zahradu. Městský park nebo město samotné - ne nadarmo se mu říká betonová džungle :-) Můžeme se inspirovat myšlenkami urbanšamanismu a nebo samotnými zvířaty a rostlinami s jejich schopnostmi přizpůsobit se a dokonale využít různorodá životní prostředí a podmínky.
Skutečná moudrost se nevyhýbá bolesti, spíše se ji snaží přijmout a transformovat.

 


Komentáře

1 Miky Miky | E-mail | Web | 20. ledna 2012 v 6:39 | Reagovat

To by si měl přečíst KSM, i když tam by to bylo asi stejně marné.
To, co jsi napsala na závěr je opravdu důležité. Většina lidí ráda sleduje přírodopisné dokumenty v televizi a rozplývají se nad tou krásnou krajinou a pěknými zvířátky. Ve skutečné přírodě bývá ale horko, nebo zima, štípou tam komáři a koušou mravenci a když potkáte větší zvíře, jelena, divočáka, losa, srdce buší až v krku. Jen ten, kdo se nebojí promočených bot a špinavých rukou, opravdu pozná, co je to příroda.
P.S. Selena Fox je moje oblíbenkyně.

2 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 20. ledna 2012 v 18:21 | Reagovat

Miky: Přesně tak. Ta temná stránka tomu dává hloubku. V těch nejintenzivnějších zážitcích z přírody, co jsem měla, byl vždycky přítomen určitý stupeň ohrožení. Takové chvíle se podobají iniciaci a někdy se v nich zrodí i situace blízká "zázraku".

3 Frostík Frostík | 27. ledna 2012 v 20:38 | Reagovat

Krásný. A jelikož, většina mých obřadů probíhá pod širou oblohou, cítím to samý (Teď přemýšlím nad í/y) x))) Když stojím v mém menhirovém kruhu, na orosenné louce nebo na střeše výrobní haly, to propojení přijde samo. Už asi mám svůj vnitřní program, který stačí naladit.

[1]: KSM - ne asi, určitě. Házet perly... O dalším si psát mi dva nemusíme. :o)))

[2]: No temnná stránka, z mého pohledu je to další projev živlů. Živlová magie je moje nejoblíbenější, možná proto. Ale je pravda, že co pamatuju jsem se nikdy nebál bouřky, vychřice,povodně... prostě působení živlů naší kotliny. Ale vím co myslíš.

4 Miky Miky | E-mail | Web | 27. ledna 2012 v 20:58 | Reagovat

[3]: Když sleduju bouřku z okna bytu, jsem v pohodě. Zažil jsem ale pár silných bouřek ve volné přírodě a bál jsem se. Při jedné z nich udeřil blesk do stromu tak blízko mne, že mě to na chvíli oslepilo. Obrovská rána a světlo všude kolem mě. Vyskočil jsem leknutím asi metr dvacet do výšky. ;-)

5 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 27. ledna 2012 v 22:06 | Reagovat

Nebát se venku uprostřed silné bouřky (pokud tedy zrovna nemáme bezpečný úkryt) vyžaduje nebát se obcházející smrti :-) Jednou se mi ji možná podařilo "ukecat". Být zadobře s hromovládci nebo jinými bytostmi živlů se určitě v podobných situacích vyplatí.

6 Frostík Frostík | 30. ledna 2012 v 17:30 | Reagovat

[4]: Tak to bych se s toho po... hrozně lek. To už je o chlup vedle.      Ale v takových to situacích je třeba jednat s rozvahou a s respektem k živlům.

7 helena helena | 2. dubna 2012 v 17:51 | Reagovat

[4]:Zažila jsem bouřku v Tyrolsku,do mého deštníku udeřil/možná silně vyjádřeno bratříček/a já odhodila deštník pryč.Od tohoto zážitku neberu bouřku jen tak.Jsou to živly,které se musí respektovat.

8 Jackelin Mandragor Jackelin Mandragor | E-mail | Web | 22. dubna 2013 v 19:55 | Reagovat

Krásný článek, děkuji za ti za něj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama