.
Zajímavé akce:

25.1. Přednáška Posvátná a obřadní místa pohanů, Praha
7. - 9.2. Pohanský ples Ohnivá Brigit, Lučany nad Nisou


P.S.: V současné době publikuji také na webech PFIcz a Vody Života (stránky o zdraví, osobním rozvoji a spiritualitě).

.............................................................................................................................................................................

Za skalami, tunely a Bohy

17. dubna 2012 v 1:10 | Květa Liliana |  Z DENÍKU POUTNICE
Od loňského září jezdím vždy jeden víkend v měsíci studovat pražskou Homeopatickou akademii. V dubnu jsem chtěla vyrazit už v pátek na supervize, a tak jsem se poohlížela po nějakém levnějším ubytování. Když jsem na mapě narazila na čtvrť Jinonice s nedalekými přírodními zajímavostmi, bylo rozhodnuto, že tentokrát podniknu dvojitý výlet za poznáním.



Nejprve jsem zamířila k přírodní památce, tabulové hoře Vidoule (371 mnm), která je pozůstatkem rozlehlé plošiny tvořené druhohorními usazeninami. Je jednou z posledních tabulových hor v Praze, která zůstala víceméně nezastavěná. Tato dominanta, ze které je skvělý výhled na město, patří také k nejvýše položeným místům v Praze.
Obdivovat tu můžete až 30 metrů vysoké pískovcové skály, v jarním období ozdobené kvetoucími třešněmi a trnkami.







Vyšplhat se dá i ke dvěma malým jeskyním.


Ve spodní jeskyni ležela stará bunda.

Nad tou horní zase visel sáček s podivným obsahem (obilné lupínky?).

Až do roku 1948 byly zdejší jeskyně obývány pražskou chudinou. Skalní byty na Vidouli zachytil na své kresbě český malíř Adolf Liebscher.



Odtud jsem se vydala dále na sever k lesoparku Cibulka. Lesy na Cibulce jsou součástí bývalé usedlosti Cibulka pojmenované podle rodu Cibulovských z Veleslavína, kteří v 15. století v této oblasti vlastnili vinice. V roce 1815 usedlost koupil vypovězený pasovský biskup Leopold Linhard Thun-Hohenstein, který celý areál upravil do podoby anglického parku a doplnil řadou romantických staveb a soch (autorem soch je Václava Prachner). Po jeho smrti Cibulka postupně chátrala, ve 20. letech ji začíná město zachraňovat. V současnosti je kladen důraz i na přirozenou obnovu lesního porostu.

Moje trasa:

Druhové složení místního lesa:

Pohled na les z polní cesty od jihu:


Do lesa jsem vstoupila rozkvetlou bránou.


Foto s rozkvetlou třešní:

A další, tentokrát mnohem větší strom:


Po chvilce chůze po pěšině směrem na sever, v místech, kde pěšina potkává větší cestu značenou žlutou turistickou značkou, jsem narazila na dva otevřené poklopy - pozůstatek historického vodovodu.


Samozřejmě jsem neodolala a do poklopu jsem musela vlézt.


Vodovodní strašidlo :-)


Poté jsem se vrátila po pěšině zpět a vydala se při okraji lesa za jinými zajímavostmi. Potkala jsem další pískovcové skály. Tento kout viditelně využívají trampové, což dokazovalo ohniště a batoh schovaný v jeskyňce (jestli tam byl i majitel už jsem nezkoumala).





V oblasti je množství pramenů i studánek a celým lesoparkem protéká potok.



Potůček proplétající se mezi kořeny stromů mě zavedl až k tunelu ve stráni, po které vede železniční trať. Tunel s protékající vodou byl opravdu moc pěkný, takže jsem jím s chutí prolezla na druhou stranu.



Světlo na konci tunelu

A další příšera z tunelu :-)


Vynořila jsem se u studánky nebo také Poustevny, která je prozatím v rozpadajícím se stavu (prý má být ale opravena).




Cesta parkem mě zavedla až k lesnímu jezírku Pod Dianou. Na vodní plochu a přilehlý les shlíží Bohyně Diana se svými psími společníky. Socha původně stávala ve sloupkovém kruhovém chrámku, ten se na konci 50. let však zřítil.






Měla jsem v plánu místní Bohy pozdravit a získat od nich nějaké poselství. Diana, římská Bohyně lovu, lesů, měsíce, ochránkyně žen (obdoba řecké Artemis) mi poradila, abych si ulovila to, co potřebuji ke štěstí.




Další vskutku romantickou zastávkou byla umělá zřícenina hradu s rozhlednou.


Pod ní jsem objevila další sochu Boha, nebyla jsem si ale jistá, o kterého se jedná, socha byla poněkud zašlá časem. Nicméně jsem velice výrazně pocítila sílu tohoto místa, jako bych vstupovala do nějaké skutečné svatyně. Od tohoto Boha jsem získala poselství týkající se důležitosti tajemství, darů pocházejících ze starých časů, ze zapomenutého.


Dodatečně jsem zjistila, že místo se jmenuje Jeskyně Dantovo peklo a soše se říká Jitro (na zadní straně podstavce je tento nápis společně s osmicípou hvězdou), Škrtič nebo také Chronos či Saturn. Součástí vyobrazení byla nejméně jedna dětská postava, ze které se dochovali jen ruce na boku muže.



Dobývání hradu:




Poté, co jsem vystoupala na hradní věž, mě čekalo kromě krásného výhledu jedno severské překvapení - cimbuří bylo pomalováno runami.

Zopakujme si futhark:







Vyfotila jsem se symbolicky u runy Raido:

Pohled z věže na nádvoří:


Severovýchodně od zříceniny se park otevírá. Zahlédnout tu můžete zchátralý čínský pavilon.


Mnohem zajímavější je ale podmáčená olšina kolem potůčku.



V ní se skrývá vládce římského/řeckého panteonu, hromovládce Jupiter (Zeus).


Na podstavci jsou vyobrazeny bouřkové mraky a kolem Jupiterových nohou se obtáčí orel. Pod sochou byla dříve studánka.



Jupiterovým poselstvím byla odvaha dotknout se blesku (nebo nebe).



V lese se nacházejí stromy úctyhodných rozměrů s obvodem kmene 300 až 500 cm, zejména duby a jasany. Některé z nich jsou vyhlášeny jako památné - jako tento:




Na okraji parku jsem našla další jezírko a o kousek dál stála socha sv. Jana Nepomuckého (od Václava Nedomy).




Tady jsem se s lesoparkem Cibulka rozloučila a zamířila do středu města. Zajímavé objevy však ještě neskončily, na Andělu jsem narazila na farmářské trhy a u levandulového stánku pořídila kvalitní olej a také cider (víno z jablečného moštu), o kterém jsem před časem četla, a teď jsem dostala příležitost ho ochutnat.

Truňk bretoňskej dědků :-)


Během víkendu jsem ve škole sehnala také něco na čtení. Kniha od Johna Matthewse (manžel Caitlín Matthewsové) se zabývá artušovským mýtem, rozborem postav z hlediska archetypů a, což je velmi cenné, obsahuje praktická cvičení, osm meditací, které vás zavedou hlouběji nejen do tohoto mýtu, ale především do vlastního nitra. Už se těším, až je vyzkouším.

 


Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 17. dubna 2012 v 13:09 | Reagovat

Přeji pěkný den Květo. A teď k věci...

No tak jako...fotky jsou velmi pěkné, uvolňující (řekl bych), ale mám k tomu jednu důležitou poznámku:

- nedával bych své fotografie volně na internet (sám jsem se z toho v minulosti poučil a proto fotkám sebe sama říkám rozhodně jednou pro vždy NE)

Fotka sebe sama může sice v některých případech zvýšit zájem o takovou osobu, ale na straně druhé také může lidově řečeno ten zájem "pohnojit" a to je potřeba tak vnímat.

To je prozatím vše co jsem chtěl říct.

2 helena helena | Web | 17. dubna 2012 v 13:48 | Reagovat

Dobře jsi se rozhodla,myslím to ubytování,určitě tě to obohatilo,jsou to krásné snímky a těch soch.Škoda,že památky tak chátrají.
Co by mě zajímalo,je ta kniha.

3 Květa-Liliana Květa-Liliana | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 14:52 | Reagovat

[1]: Já bych to tak tragicky neviděla. Taková modelka zase nejsem, aby se objevily na nějakém erotickém serveru a pokud se někomu nelíbím, tím líp, když to zjistí hned :-)

[2]: V tomto případě by snad mohlo časem dojít k jejich opravě.
Kniha mě také upoutala, dám vědět víc, až ji prostuduji.

4 Lukáš Lukáš | 17. dubna 2012 v 15:40 | Reagovat

[3]: ne...myslel jsem to tak, že až bys měla zájem o nějaké zaměstnání tak by tě taky někdo nemusel přijmout.

5 helena helena | Web | 17. dubna 2012 v 16:16 | Reagovat

[3]: Tak jo,už se těším.

6 Květa-Liliana Květa-Liliana | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 16:37 | Reagovat

[4]: Vzhledem k tomu, že se hodlám zaměstnávat sama a pracovat v podstatě v příbuzném oboru, se toho nebojím :-)

7 Lukáš Lukáš | 17. dubna 2012 v 16:40 | Reagovat

[6]: tak jo no...já jen že fotka může zkazit život bohužel no.

8 Květa-Liliana Květa-Liliana | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 16:57 | Reagovat

Pokud si ho zkazit necháš, tak jo.

9 Lukáš Lukáš | 17. dubna 2012 v 16:58 | Reagovat

[8]: já mluvil o tobě.

10 Květa-Liliana Květa-Liliana | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 17:15 | Reagovat

Bylo myšleno obecně - na kohokoliv. Pokud bych si něčím takovým nechala zkazit život, byla by to moje chyba. Já jsem strůjce svého osudu, ne mé okolí.

11 Lukáš Lukáš | Web | 17. dubna 2012 v 17:18 | Reagovat

[10]: ve skutečnosti to není úplně tak pravda ta teze "každý svého strůjce štěstí":

- já už jsem se o tom vyjadřoval někde u Lúmenn že

- na ten tvůj osud může mít například někdo nebo něco vliv (není to tak černobílé obzvláště pokud nejsi bůžek)

12 Květa-Liliana Květa-Liliana | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 19:54 | Reagovat

Vlivy okolí a prostředí určitě hrají svoji roli, ale - zvláště mága - by neměly svázat natolik, že by kvůli nim neuskutečnil své cíle (pokud tedy nepřecení své vlastní síly a schopnosti).
Můžeme si vybrat, jak na ty negativní vlivy budeme reagovat, jestli se jimi necháme odradit nebo zničit, a nebo si z nich vezmeme spíše poučení a stanou se výzvou, která nás posune dál.
Kromě toho se dá uvažovat i nad pohledem, že vnější svět je jen odrazem světa vnitřního (jak nahoře, tak dole / jak uvnitř, tak vně). A je tedy dost dobře možné (a z praxe vím, že to tak bývá), že prostředí a situace, ve kterých se nacházíme, jen odráží to, co se děje v našem nitru.

13 Lukáš Lukáš | 17. dubna 2012 v 20:13 | Reagovat

[12]: souhlasím...ale raději bych používal dvoj-slovo "student magie". Ale dobrý.

Líbí se mi tvá znalost smaragdové desky.

A dále už bychom zacházeli moc do filozofie... :)

14 Elen Elen | Web | 19. dubna 2012 v 8:27 | Reagovat

Krásné putování, hezký článek i když klobouk dolů, do těch tunelů by mě nedostali ani heverem.

15 Květa-Liliana Květa-Liliana | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 15:24 | Reagovat

Elen: Já mám tunely, šachty a jeskyně ráda, i když teď jsem četla o tom, že v těch divokých, nenavštěvovaných jeskyních sídlí běsi :-)

16 Lord Lukáš Lord Lukáš | Web | 19. dubna 2012 v 19:03 | Reagovat

[15]: neříkej :)

17 Michal Michal | 5. ledna 2013 v 13:51 | Reagovat

Pěkné, jen bych rád upozornil na chybu, která je u popisu podzemních kanálových chodeb. Nejedná se o pozůstatky historického vodovodu, který najdete na východní straně hory Vidoule, ale byly vybudovány poměrně nedávno (70.léta) v rámci stavby vodárny na vrcholu hory Vidoule ("konečná stanice" dálkového přivaděče ze Želivky).
Historický vodovod ve své podstatě už neexistuje, jeho potrubí bylo zlikvidováno při stavbě ulice Na Pomezí a dnes z něho najdete už jen zamčená kovová dvířka, která kryjí starý rezervoár vody.

18 Eva Malá Eva Malá | E-mail | Web | 8. prosince 2016 v 11:55 | Reagovat

Zdravím Vás,
píšu tady nějaké pojednání o tenise na Cibulkách a tudíž i o historii Cibulek.
Pokud by vás to zajímalo pošlu vám fotku
sochy "škrtiče" z roku asi 1945, skutečně drží pod krkem dítě, ale nevypadá to, že by ho chtěl uškrtit...
Vaše fotky Cibulek jsou zajímavé a to už jsem jich hodně viděla a sama taky fotím... Eva Malá

19 ZdenekM ZdenekM | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:30 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na labyrind.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

20 WaclawU WaclawU | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 14:23 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama