.
Zajímavé akce:

25.1. Přednáška Posvátná a obřadní místa pohanů, Praha
7. - 9.2. Pohanský ples Ohnivá Brigit, Lučany nad Nisou


P.S.: V současné době publikuji také na webech PFIcz a Vody Života (stránky o zdraví, osobním rozvoji a spiritualitě).

.............................................................................................................................................................................

Jak jsem k šamanskému léčení přišla

24. července 2012 v 3:50 | Liliana |  Z DENÍKU POUTNICE
Od Witchcampu pozoruji, jak se věci podivuhodně dávají do pohybu. Prohloubila jsem komunikaci a vztah se svým patronským Bohem. Možná jsem i začala zase o něco více důvěřovat svým i jiným silám. A tak se mi za tu dobu nejednou stalo, že jsem na něco pomyslela, přála si, nadhodila to před Velesem a do druhého dne, případně i chvilku nato to dostala. Ne vždy to nakonec dopadlo úplně tak, jak jsem očekávala, v jednom případě vyplněné přání následovala jeho dramatická, dalo by se říci tragická ztráta. Možná to byl důsledek váhání, nedostatečně rychlé reakce, možná to byl "osud". Každopádně mi ale brzy poté přišla do cesty náhrada, která splňuje i to, co jsem si nechávala na "někdy do budoucna". Inu, jak se říká, dej si pozor na svá přání… (Až bude ono přání bezpečně doma, pochlubím se konkrétněji :-) )
A jednou z těch věcí, které se daly do pohybu, bylo i prohloubení šamanských dovedností. Na Witchcampu jsem při šamanském cestování získala nového skvělého spojence a znovu slyšela o technikách šamanské léčby, na což jsem v duchu reagovala "no, něco takového bych teď potřebovala". Netrvalo dlouho a díky Dínen, kterou potkaly také pěkné shody okolností, jsem na poslední chvíli získala poslední volné místo (ze dvou uvolněných) na léčitelském semináři Pavla a Markéty Švarcových (www.pristav69.cz). Na některý z jejich seminářů jsem se už dlouhou dobu chtěla podívat, vždy jsem však v průběhu roku buď měla ve stejný termín školu, nebo neměla finanční prostředky.
A tak jsem o tomto víkendu konečně vyrazila do Dolních Počernic, abych společně s dalšími nadšenci usedla do týpí a nahlédla do tajů šamanského léčení.

Dorazila jsem asi s hodinovým předstihem, což jsem využila k procházce místním zámeckým parkem. Protéká jím potok a obdivovat se tu dá i několik starých památných stromů.



Nejvíce mě oslovila stará lípa s dutinou, nejen svým vzhledem, ale i silnou zemitou vůní, která mě na chvíli hlouběji propojila s Bohyní, Matkou Zemí.



Procházka kolem Velkého rybníka:


Historický pískovcový most:


Po tomto příjemném naladění jsem už zakotvila v přístavu, seznámila se s Pavlem a Markétou a dalšími účastníky. Atmosféra byla po celý víkend pohodová a přátelská, i díky tomu se dobře pracovalo. Usedli jsme do krásného nového týpí, které bylo postaveno teprve den před seminářem.





Mluvili jsme o filozofii šamanismu, technikách cestování, bubnech a samozřejmě o hlavním tématu - léčení. Na úvod jsme dostali otázku, co je to podle nás nemoc. Většina z nás ji považovala za důsledek narušení rovnováhy. V šamanském pojetí je to, jak už samotné slovo nemoc napovídá, nedostatek moci. Myslím, že s oním narušením rovnováhy to jde dobře dohromady. Stav, kdy jsme tělesně i duševně v rovnováze (harmonii) sami se sebou a s Univerzem, se projevuje právě dostatkem životní síly a moci. Pokud z nějakého důvodu toto harmonické napojení narušíme, ztrácíme i svou sílu.
A způsobů, jak ztratit svoji sílu, jak onemocnět, je hodně. Zmínili jsme se o nemocech dobrovolných, které člověku vlastně přinášejí nějakou výhodu, a nemocech (neboli "programech") rodových, které bývá mnohdy těžké přerušit a změnit. Poté jsme se věnovali druhům šamanské léčby - návratem ztracené části duše, extrakční léčbou a převodem duší zemřelých. Dozvěděli jsme se, kde všude lze ztratit kousek duše a tím i část své životní síly. Není to jen v traumatických zážitcích, ztratit se můžeme i v nostalgickém vzpomínání na minulost (tj. v dobrých vzpomínkách). Případy, kdy ztratíme část duše "dobrovolně" (nebo spíše pod nátlakem výchovy a kultury), mi připomněly Jungův Stín - zavržené emoce a vlastnosti, které je příliš nebezpečné projevovat. Techniky práce se stinným já mohou být tedy užitečným a důležitým doplňkem šamanské léčby, protože je v těchto případech nutné onu vrácenou část duše přijmout a dát jí v životě prostor.
Extrakční léčba naopak řeší to, co v člověku přebývá - tedy cizí identity, bytosti apod. K takovému obsazení cizí identitou může dojít i v partnerském vztahu, pokud je v něm manipulace nebo silná závislost. Při rozchodu pak tedy probíhá doslova boj o duši.
Při povídání o odvádění duší zemřelých mě mimo jiné upoutalo, že nás v tomto případě ony ztracené duše mohou vnímat jako Smrt (tedy zprostředkovatele přechodu).
Pavel s Markétou se také zmínili o léčení pomocí vědomí bylin a šamanských písní.
Důležitým tématem byla i osoba léčitele a jeho přístup k léčení, otázka etiky a zodpovědnosti. Padly tu zásady, se kterými souhlasím a k nimž jsem také po vlastních zkušenostech došla. Šaman (nebo jakýkoliv jiný léčitel) by měl být spíše průvodcem léčeného, než se ho snažit za každou cenu zachraňovat a dotovat ho svojí silou - tedy podle přísloví "Můžeš koně dovést k řece, ale nemůžeš ho donutit pít." Není tedy zodpovědný za vyléčení (to je závislé především na vnitřním rozhodnutí nemocného), je však zodpovědný za to, aby (záměrně) neuškodil. Raději by měl tedy v některých případech lhát, než někoho "proklít pravdou".
Došlo samozřejmě i na praxi a několik cest, při kterých jsme se postupně seznámili se svým spojencem pro šamanské léčení a vyléčili jeho zranění. Občas, když jsem dobře naladěná na svůj vnitřní svět, se mi stává, že "předbíhám". Když jsem si tedy už na začátku semináře vybrala hrneček se Spidermanem a chvíli nato mi v pokoji po batohu lezl pavouk, bylo mi jasné, že se můj spojenec ohlásil ještě před sestupem do dolního světa. Při jeho léčení došlo k zajímavému propojení s cestou na Avalon, kterou jsem prožila na Witchcampu - pomoci s léčením pavouka přišel právě můj avalonský průvodce, jelen. Společnost silových zvířat v dolním světě se tedy potěšeně rozrůstá :-)
Vyzkoušeli jsme si také vzájemné léčení, a na závěr usedli do lodi a společně uzdravovali jednoho z nás.

Ačkoliv jsme zdaleka téma šamanského léčení nevyčerpali, seminář mě posunul zase o kus dál, dodal užitečné informace, techniky a inspiraci pro vlastní praxi. A navíc, podle toho, co Pavel viděl, by se za pár let mohlo vyplnit i další z mých dlouhodobých přání. V tom případě ale musíme s Bohy a spojenci trochu zvednout laťku a sehnat k tomu toho správného muže :-)
Šamanské techniky mě oslovily a jsou mi velmi blízké i z toho důvodu, že se v mnohém podobají "nešamanským" vnitřním cestám a léčebným technikám, které už několik let dělám. V případě potřeby si tedy dokážu zajít za svým spojencem i bez bubnování. Samozřejmě jsem se ale hned po vlastním šamanském bubnu začala shánět (dosud jsem používala spíš chřestidlo). A protože Dínen napadlo, že by vlastnoruční výroba bubnu a jeho následné zasvěcení mohlo být součástí příštího Witchcampu, objednala jsem si zatím jeden pěkný hotový a cenově nejpříznivější a na vlastní výrobu si počkám.
Plánuju si také vypěstovat ze semen bílou šalvěj. Prý se jí v našich podmínkách moc nedaří, ale za pokus to jistě stojí, parapet jižního okna by se jí snad líbit mohl.




A na závěr pár odkazů na místa, kde lze sehnat kvalitní bubny, byliny a další šamanské pomůcky:

www.bubinky.cz

www.pisensrdce.cz

www.rymer.cz

www.vegetalismus.cz

http://skridla.arcs.cz

 


Komentáře

1 Elen Elen | 24. července 2012 v 8:53 | Reagovat

Taky jsem se dostala mezi mlýnská kola bohů a melou a melou.... :-D.

:))) Na nové týpí jsem koukala už na fb a pozvánka vypadala lákavě. To by bylo něco, jenže nemůžu nechat doma vlčata na pospas velkému Medvědovi :-)

Moc hezký článek i fotky ;-)

2 dinen dinen | E-mail | 24. července 2012 v 10:52 | Reagovat

Vždycky mě tvoje reportáže dostanou. Nádherně zpracované.
E.

3 Květa-Liliana Květa-Liliana | E-mail | Web | 24. července 2012 v 11:52 | Reagovat

Díky :-)

4 Kiki Kiki | 24. července 2012 v 21:34 | Reagovat

hnidopišské šťouchnutí: není ta vrba náhodou topol, vrba má přece jiné listy...

5 Květa-Liliana Květa-Liliana | E-mail | Web | 24. července 2012 v 21:37 | Reagovat

Ehm...fakt nevím, proč jsem napsala vrba, když je to lípa :-D Díky za upozornění, jdu to opravit.

6 Miky Miky | E-mail | Web | 26. července 2012 v 19:35 | Reagovat

Jací byli Pavel a Markéta? Jsou i na živo tak sympatičtí jak vypadají?

7 dinen dinen | E-mail | 27. července 2012 v 14:24 | Reagovat

No, pokud můžu mluvit za sebe...
Pavel s Markétou jsou "staří praktici" - profesionálně vedou šamanskou léčitelskou poradnu, takže věci, o kterých mluví, mají vyzkoušené a dělají. Nehrají si na Indoše nebo Kelty nebo Germány - jsou to eklektici v tom nejlepším slova smyslu: použijí jakoukoli metodu, pokud fungují, ale nehodlají přenášet a napodobovat kulturu.

8 Miky Miky | E-mail | Web | 28. července 2012 v 8:09 | Reagovat

Myslel jsem si to. Ostatně šamani bývají neortodoxní a rádi experimentují a to i ti z tradičních kultur.
Ovšem obřad potní chýše, který provádí kamarád Pavla a Markéty, Robert Šichman je už typicky indiánský i s hliněným oltářem a bizoní lebkou, tady už si nejsem moc jistý jestli by to opravdoví indiáni rozdejchali.

9 Květa-Liliana Květa-Liliana | E-mail | Web | 31. července 2012 v 0:35 | Reagovat

[6]: Jsou opravdu sympatičtí, pohodoví, na nic si nehrají (tj. i nijak se nepovyšují) a, jak píše Dínen, vychází z vlastní praxe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama